KOHO JEDNOU HAD UŠTKNUL, I STOČENÉHO PROVAZU SE BOJÍ

Prohibice. Člověk by řekl, že něco takového je slovem zapomenuto a činem neskutečno. Bohužel lidé jsou tvorové toužící po penězích a jsou schopni jít přes mrtvoly. Ostuda jak hrom, 23 mrtvých, újmy na ziscích kvalitních českých prodejců a vyšetřování, které nebere konce. Jedním slovem šok. Černá kronika se každodenně plní novými a novými případy a vy si na druhém konci světa říkáte, že vaše drahá rodná hrouda má velké trable...Že je to vážné, že jsou možná v ohrožení vaši známí, vaše rodina. Jak moc vážné to je a jakým způsobem vám celou situaci zprostředkují média?

Mnoho lidí neaustralanů si myslí, že pokud vlezete v Austrálii do moře, jste okamžitě vystopováni  a sežráni žralokem. Mnoho lidí si také myslí, že red back spider je smrtelně jedovatý a šance, že na něj šlápnete, je téměř stoprocentní. Mnozí lidé si totiž myslí, že Austrálie je jedna velká divočina a typický Australan vypadá jak ten z filmu Krokodýl Dundee. A já se tomu upřímně nedivím. Když zalistuju na českém zpravodajském serveru, tak zpráv o Austrálii je zaprvé pomálu a za druhé nic moc zajímavého se z nich nedozvíme. Je sice pravda, že novinek o žralocích moc nepřibývá, protože šance, že vás sežere žralok je malá, ale co jiného byste si taky přečetli? Zajímá snad někoho, že letecká společnost Qantas jde k Emirates nebo že australská poslankyně chce imigranty naučit pužívat deodorant? Mě tedy ne. Daleko víc mě osloví článek, že v Austrálii po srážce kamionů pršely ovce, že korálový útes bude největší podmořskou rezervací, že domorodci budou uznáni jako první obyvatelé. Ale to je jistě otázkou priorit a zájmu. Pokud jste tedy stejného čtenářského "vyznání" jako já, co vám zprávy o Austrálii napovídají?

A teď se vraťme na samý začátek. Jak česká prohibice zasáhla Austrálii? Nijak. Nikdo nic netuší, nikdo o tom neví. Proč taky. Přímo se nás to netýká, proč bychom si s tím měli lámat hlavu. Jak to ale vnímají místní krajané? "Hustý, co? To je fakt vážný. Už vyhlásili i prohibici! Mamka říkala,... Táta povídal,.." Jaký guláš z toho asi může vzniknout? Před prohibicí byste si na vlakáči s nějakým místním sranda pánem dali štamprdličku na zdraví, abyste mu udělali radost a sebe příjemně naladili na celodenní výlet. A co dnes? Dáte si? Věříte, že je vše řádně zkontrolováno a ověřeno?

BEZ KOMENTÁŘE

Nedávno jsem se dočetla, že Sydney je městem, které se nebojí vyjádřit svůj módní apetit a lidé v něm žijící jsou v oblékání spontánní. Skutečně je tomu tak a nevěřili byste, jak osvobozujícíi tento způsob života je. Ovšem stane se, že i přes snahy být Australanem tělem i duší, jisté věci nepřehlédnete.

Včera jsem procházela obchodním centrem Harbour side, které se o víkednu plní všelijakými maškarami a modely. Mému pohledu neunikla skupina šesti dam, které neměly metrák, ale dva, a v minisukních si to kráčely do centra dění. Vesele a společensky naladěny by v Čechách bez komentáře rozhodně nezůstaly.

Tento přírodní úkaz mne nenechal chladnou a zamyslela jsem se nad tím, jak obecně my Češi řešíme zbytečnosti a trávíme nad nimi příliš mnoho času. Nervujeme se kvůli zmeškanému spoji, který v kanceláři nastartuje vašeho nadřízeného, bojíme se, v jaké náladě zastihneme úřednici na poště, nemůžeme spát kvůli zítřejší organizaci narozeninové party, …Protože všechny vyjmenované situace spustí řetězec komentářů.

“Jakto,že ti ujel autobus? Tak snad vstanu dřív, abych to stihnul, ne? Co kdyby přišla kontrola?”

“No?.....Tak to jste měl přijít dřív, za deset minut  zavíráme, tohle je záležitost na půl hodiny. Já to teda s váma vyřídím, ale je to teda naposled.”

“Co když nebudeme mít dost chlebíčků? Co když přijede ještě pan X, kterej se nesnáší s panem Y. No, jestli se Z opije, tak to nevim, co budeme dělat.”

Netvrdím, že všichni Australané jsou stejní, ale z pohledu Čecha, žijícího na území Austrálie dva roky, musím konstatovat, že uvedené situace by tu zůstaly bez komentáře. Ne nadarmo se říká, že v Austrálii je vše “take it easy”. Skutečnost je taková, že se člověk přestane zabývat zbytečnostmi a získá tím spoustu času. Začne brát věci s nadhledem a rozvahou, nevidí svět tak černě a myslí optimisticky. Když se něco nepovede, tak se to nepo…

Čistě ze zvědavosti sleduji české pořady, abych se inspirovala pro další možné porovnání národu českého a australského. Například taková Výměna manželek je skutečně vzorným opakem australských rodin. Matky, které jsou tři roky na mateřské, řeší úklid, úklid, úklid. V Austrálii je placená mateřská dovolená pouze 7 měsíců. Poté začínají děti chodit na pár dní v týdnu do soukromých jesliček a maminky pracují na půl úvazku. Tři roky strávené přemýšlením, zaobíráním se prachem a tím, jestli Pepíček bude chodit dřív na nočníček než sousedovic Martinka, protože jinak by to byla asi ostuda a museli bysme to s tátou probrat u televize.

To, co mě ale nejvíc dokáže vytočit, je česká politická scéna. V Austrálii si z politiky střílí kdekdo. Špičkování politiků v parlamentu je běžné i tady stějně jako otevřená rivalita s občasným vtipkováním na stranu opozice. Co ale v životě nedokážu odpustit českému politickému systému, je drzost zkorumpovaných politiků – zlodějů a lhářů, kteří se důvěřivému člověku dokáží podívat do očí, omlouvat  své “šlápnul jsem vedle”  a co víc, v politice zůstat. Nejen v Austrálii, ale určitě i jinde ve světě, se tyto přečiny zdržují komentáře, odevzdá se mandát a odchází se. Co na tom ještě chcete komentovat?  Už se stalo, netřeba vymýšlet konspirační teorie. Divadlo skončilo, opona spadla.

Přiznávám, že mé názory a fakta jsou čistě lidová a nepodložená. Jde jen o lajcký pohled na to, jak se asi žije tam a tady.

DOČKEJ ČASU JAKO HUSA KLASU

Ať už je Austrálie sebevíc krásná, jedno se jí musí upřít. Je příliš uzavřená do sebe a jen sebe také v jistých ohledech vidí. To, nad čím se momentálně zamýšlím, je strategie, jak obelhat místní a dostat se konečně k práci, která by odpovídala mému vzdělání a praxi. Vzhledem k tomu, že to bude brzy již druhý rok, co se probíjím městem Sydney, uvažuji jak moc jsou Australané rasisti a v čem tkví jejich ochrana zaměstnání vůči cizinci.

Když jsem rozesílala životopisy s nadějí, že mi pečení holubi budou lítat sami do pusy po prvních pár týdnech, musím uznat, že jsem byla hodně naivní. Dnes už vím, že bez lží a přetvářek to nepůjde. Je sice krásné, že si člověk s pomocí googlu vytvoří excelentní životopis, nicméně jeho šance stále nepřicházejí. A tak zkouší...Co se jim tak asi na mém životopisu nezdá? Hmm... Určitě typ víz. Vymažme ho tedy a počkejme, co se stane. Nestalo se nic. Ani za týden, ani za dva týdny. Zkusme tedy z asistenta udělat recepční a univerzálního poskoka pro všechno, aby se šance ve škále nabídek prací zvýšily a mohli jsme si vybírat. ... No, ani to nepomohlo. Tak v čem ten háček vlastně vězí? ZMĚNÍM SI JMÉNO!!! Nevím sice, jaký je australský postoj ke jménům s příponou OVÁ, ale vzhledem k nulovým rekacím patrně záporný. Jinak už si to vysvětlit neumím. A tak se z mého životopisu stává soubor těch nejbrilantnějších dovedností, schopností a zkušeností na pozici administrativně recepční podpory, která z prdu udělá kuličku, náležitě ji orazí a pošle třeba i na Madagaskar a která rozhodně není OVÁ.

Po posledním pohovoru, na kterém jsem splňovala i tu nejtitěrnější podmínku a byla jsem údajně nejlepším kandidátem, jsem nabyla názoru, že pokud nemáš praxi z Austrálie, jako by jsi nebyl. I kdybys pracoval deset let v Americe, dvacet let v Evropě, Austrálie je ve většině případů zemí pro sebe samou. Na druhou stranu ale musím uznat, že místní lidé jsou od zbytku světa tak různí, že by jim zpruzelý prodavač odloudil zákazníky a otrávená recepční, na které jsem zvyklá z Čech (až na výjimky), odehnala i psa. A jejich společná politika NEBRAT někoho bez praxe v Austrálii je až neuvěřitelně nepropustná.

A proto nezbývá než čekat na ten klas, který ač přes klamný životopis, jednou dorazí a i Čech dokáže místním, že se poučil, nabil si a prošel,... protože česká povaha nezná mezí.