BEZ KOMENTÁŘE

Nedávno jsem se dočetla, že Sydney je městem, které se nebojí vyjádřit svůj módní apetit a lidé v něm žijící jsou v oblékání spontánní. Skutečně je tomu tak a nevěřili byste, jak osvobozujícíi tento způsob života je. Ovšem stane se, že i přes snahy být Australanem tělem i duší, jisté věci nepřehlédnete.

Včera jsem procházela obchodním centrem Harbour side, které se o víkednu plní všelijakými maškarami a modely. Mému pohledu neunikla skupina šesti dam, které neměly metrák, ale dva, a v minisukních si to kráčely do centra dění. Vesele a společensky naladěny by v Čechách bez komentáře rozhodně nezůstaly.

Tento přírodní úkaz mne nenechal chladnou a zamyslela jsem se nad tím, jak obecně my Češi řešíme zbytečnosti a trávíme nad nimi příliš mnoho času. Nervujeme se kvůli zmeškanému spoji, který v kanceláři nastartuje vašeho nadřízeného, bojíme se, v jaké náladě zastihneme úřednici na poště, nemůžeme spát kvůli zítřejší organizaci narozeninové party, …Protože všechny vyjmenované situace spustí řetězec komentářů.

“Jakto,že ti ujel autobus? Tak snad vstanu dřív, abych to stihnul, ne? Co kdyby přišla kontrola?”

“No?.....Tak to jste měl přijít dřív, za deset minut  zavíráme, tohle je záležitost na půl hodiny. Já to teda s váma vyřídím, ale je to teda naposled.”

“Co když nebudeme mít dost chlebíčků? Co když přijede ještě pan X, kterej se nesnáší s panem Y. No, jestli se Z opije, tak to nevim, co budeme dělat.”

Netvrdím, že všichni Australané jsou stejní, ale z pohledu Čecha, žijícího na území Austrálie dva roky, musím konstatovat, že uvedené situace by tu zůstaly bez komentáře. Ne nadarmo se říká, že v Austrálii je vše “take it easy”. Skutečnost je taková, že se člověk přestane zabývat zbytečnostmi a získá tím spoustu času. Začne brát věci s nadhledem a rozvahou, nevidí svět tak černě a myslí optimisticky. Když se něco nepovede, tak se to nepo…

Čistě ze zvědavosti sleduji české pořady, abych se inspirovala pro další možné porovnání národu českého a australského. Například taková Výměna manželek je skutečně vzorným opakem australských rodin. Matky, které jsou tři roky na mateřské, řeší úklid, úklid, úklid. V Austrálii je placená mateřská dovolená pouze 7 měsíců. Poté začínají děti chodit na pár dní v týdnu do soukromých jesliček a maminky pracují na půl úvazku. Tři roky strávené přemýšlením, zaobíráním se prachem a tím, jestli Pepíček bude chodit dřív na nočníček než sousedovic Martinka, protože jinak by to byla asi ostuda a museli bysme to s tátou probrat u televize.

To, co mě ale nejvíc dokáže vytočit, je česká politická scéna. V Austrálii si z politiky střílí kdekdo. Špičkování politiků v parlamentu je běžné i tady stějně jako otevřená rivalita s občasným vtipkováním na stranu opozice. Co ale v životě nedokážu odpustit českému politickému systému, je drzost zkorumpovaných politiků – zlodějů a lhářů, kteří se důvěřivému člověku dokáží podívat do očí, omlouvat  své “šlápnul jsem vedle”  a co víc, v politice zůstat. Nejen v Austrálii, ale určitě i jinde ve světě, se tyto přečiny zdržují komentáře, odevzdá se mandát a odchází se. Co na tom ještě chcete komentovat?  Už se stalo, netřeba vymýšlet konspirační teorie. Divadlo skončilo, opona spadla.

Přiznávám, že mé názory a fakta jsou čistě lidová a nepodložená. Jde jen o lajcký pohled na to, jak se asi žije tam a tady.