CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ, KE STÁRU JAKO KDYŽ NAJDEŠ

Jednou z nejkrásnějších věcí , když jste v zahraničí, je prožívání povahových rozdílů jednotlivých národostí.  Japonci se vám při pozdravu a omluvě klaní, Korejci neumí pít a Češi se stydí za Čechy.

Charakter Čecha, i když se tato nálepka některým příčí, v sobě nezapřeme a já jsem jen zvědavá, jak dlouho mi bude trvat, než ho v sobě potlačím a budu se cítit více Australanem. Přesto, že většina mých známých je na svůj původ hrdá, jsou mezi nimi i tací, kteří své spoluvlastence odsuzují za to, že nám kazí dobrou českou pověst, nebo se s nimi jen nechtějí vídat. Na kolik je tedy pravý Čech Čechem a které povahové vlatsnosti jsou už nadstandartní?

V porovnání s Australany cítím, že jako Čech jsem se v mládí naučila využít všeho a všech ku prospěchu svému. “Už nemůžeš? Nevadí, jez, když jsi za to zaplatila nebo když je to zadarmo.”

Minulý týden jsem šla přítelovi do obchodu vyměnit spodní prádlo. S účtenkou a trenýrkami v ruce jsem si vzala z ramínka větší velikost a zamířila ke kase, kde jsem jak ty menší tak ty větší trenýrky předložila prodavačce. Co ale napadlo mého přítele, když se ptal, jak výměna proběhla? “Tos tam klidně mohla přijít bez trenek jen s účtenkou, vzít dvoje z ramínka a přijít ke kase jako že jsi ty jedny koupila a jdeš je vyměnit. To jsem mohl mít dvoje, jestli tě nikdo ani nekontroloval u vstupu.”

Dalším objevem, na který přišla jedna známá z Čech, která tu už žije 8 let, bylo, že pokud si chceš něco koupit a zdá se ti to drahé, můžeš u kasy říct, že cena na regále je nižší. Nikdo nic nekontroluje a na nic se neptá, zvláště, když jsou povánoční slevy a v obchodě se tvoří fronty. Následuje veliká omluva a tričko, které kasa ocenila dvaceti dolary, můžete mít za polovic.

Nedávno jsem  na internetu četla článek o tom, jak jedna redaktorka šla do Alberta nakoupit dva dorty na základě letáku informujícího o akci dva za cenu jednoho. Na základě špatného označení v obchodu si ale vzala jiný druh, který v akci nebyl. Kasa samozřejmě hlásí jinou cenu a redaktorka se zcela v právu pídí po chybě. Prodavačka však nakupující označí za lhářku a dorty naúčtuje za “správnou” cenu. V Austrálii by se vám omluvili a v žádném případě neobvinili z toho, že lžete. Pokud je cena na regále jiná, než ta, kterou je zboží kódově označeno, je to chyba obchodu, ne zákazníka. A za jak dlouho k tomu dospějeme v Čechách?

Pokud tedy budete v Austrálii a napadne vás jakýkoli způsob balamucení a zneužívání dobroty Australanů, jste patrně z Čech. Jenom v Čechách totiž prodavačka může obvinit nakupujícího z toho, že si vymýšlí a krade, protože moc dobře ví, jak by se zachovala ona. Možná se vám to bude zdát kruté, ale dejme si ruku na srdce...To, co jsme se naučili doma, tím se řídíme i venku.