Lidé narození ve znamení střelce jsou prý talentovaní učitelé. Ač jsem se učitelkou nikdy stát nechtěla, můj osud mne vždycky k dětem nějakým záhadným způsobem zavedl. Pedagogické vzdělání a talent byly tedy i v Sydney mým odrazovým můstkem k nalezení práce. Šťastně jsem se tím pádem vyhla “špinavé práci” a zajistila si místo v rodinách jako nanny.
Možná jsou všechny rodiny na světě stejné, možná ne. Jako každodenní pozorovatel však mohu srovnávat rodinu, ve které jsem vyrůstala a ve které vyrůstali mí čeští známí s rodinami dnešními, australskými. O tom, že dítě je hlavou současné rodiny (a možná ani nemusí být australská), jsem se přesvědčila za velmi krátkou dobu.
„Seane, udělej si domácí úkol.“ Následuje reakce odchod z místnosti. „Tak to vidíte,“ omluví se maminka.
„Nebudu jíst přílohu s hlavním jídlem na stejném talíři. Vždycky chci jídlo naservírovat odděleně.“
„Já to takhle jíst nebudu, nechci brokolici.“ Aha,brokolici jí vlastně jiný sourozenec, ty jíš květák.
„Uááááááá!!!!“ Aha, rozkrájela jsem housku na plátky a ona se měla servírovat celá, dnes vyjímečně.
Možná jako nerodič nevidím věci tak, jak ve skutečnosti jsou. Možná jako rodič bych své dítě milovala natolik, že bych ho v jeho rozmazlenosti a panovačnosti podporovala a skákala bych tak, jak ono píská. A možná jsem příliš kritická, když vidím děti jako panovačné a rozmazlené. Možná takové nejsou a jsou jen jiné, než jsme byly my.
Každopádně nejsem rodič a děti mě nekdy dohánějí k šílenství.Na druhou stranu ale křik a pláč střídají velice vtipné momenty.
„Kdepak jsi?“
Ve skříni. Já jsem se tady vyčůrala.
„Aha, a pročpak jsi mi neřekla, že potřebuješ na záchod.“ Vlastně už na záchod chodit umíme.
Já jsem se bála toho lva.
Lev, který ve znělce uvozuje film Čaroděj ze Země Oz a lev z filmu Čaroděj ze Země Oz, který snad všechny australské děti milují. Stále opakují SCARY, SCARY, ale nakonec šoupnou DVD do přehrávače a koukají na něj třeba dvakrát denně. A jelikož dětská pozornost trvá jen několik minut, film se vypne a zase pustí od začátku. Prvních pár minut z Čaroděje ze země Oz znám již nazpaměť a ta krásná píseň Over the rainbow se pro mne stává nesnesitelnou. Navíc, jak jsem také zjistila, jedna holčička, která je jedináčkem, si ráda povídá a i přesto, že film viděla snad už asi stokrát, se stále ptá: Co se stane? Kam jedou? Koho hledají? Zkuste si na sobě a pak mi povíte, jak unavující to pro vás bylo a jaké odpovědi z vás nakonec vylezly.
Nedávno jsem se po přečtení pohádky s dětmi loučila se slovy:
„Good, night, kids.“
Good night, Mrs. Vagina.
Ten chlapec ve svých 6 letech spěje do puberty. Copak mi asi řekne příště?
No comments:
Post a Comment